Kaple sv. Antonína Paduánského ve Fryštáku

Výslednou formou je jednoduchá kruhová stavba ukončená sedlovou střechou. Výrazový prostředek kruhu použitý při návrhu odkazuje na tradici prvních křesťanských kostelů, zvláště na rotundy typické pro předrománský a románský sloh. Místo tradičního zaklenutí kupolí je však vertikála ukončena atypickou sedlovou střechou. Kruh vyjadřuje cyklickou povahu vesmíru a všeho života na zemi. Kaple je přístřeším, tichým vnitřním prostorem určeným ke kontemplaci.

Střídmost stavby vychází z hodnot řádu Menších bratří sv. Františka z Assisi, mezi které byl sv. Antonín přijat. Těmi jsou chudoba, nepřijímání privilegií, poustevnictví a vzdělávání. Kaple ctí tuto zdrženlivost, ctí materiálový a historický kontext, ctí průmyslovou estetiku a specifikum kraje. Byť je objekt výrazný, jeho výraznosti je docíleno pokornou cestou – snahou o formální jednoduchost. Cihla je základním stavebním prvkem. Zdivo je vedle obvodové zdi v maximální možné míře použito i na ostatní konstrukce jako jsou lavice, dlažba, přístupová cesta, chrliči. Vytváří se tak mírně abstrahovaný tvar korespondující s krajinou. Stavba svými detaily a materiály nejitří mysl, ale je tichým místem k rozjímání. Důležitým prvkem interiéru se stává prázdnota, kterou podtrhují přiznaná konstrukce a surový materiál neomítnuté zdi.

Prostá modlitebna poskytuje silnou míru intimity s úmyslem, aby každý návštěvník zaměřil svůj pohled téměř nevyhnutelně směrem vzhůru. Namísto fresek a kopule vidí v potemnělé prázdnotě světelný baldachýn prostupující skrz konstrukci střechy. Tvarová změna střechy, která vychází z jasné geometrie a oscilace na hraně mezi tradicí a novotvarem, dodává realizaci vlastní charakteristický výraz.

Samotná střecha se zdánlivě dotýká zdiva pouze ve dvou bodech. Tím vyvolává dojem rovnováhy, klidu a harmonie. Ve skutečnosti konstrukci podepírá struktura dvanácti podpěr tvořících vertikální členění a rámy bočních světlíků. V názvosloví geometrie jsou střešní roviny tvořeny polovinou elipsy. Zastřešení bylo konstruováno jako prostorový prvek z pozinkované oceli v subtilních proporcích. Byť v průběhu realizace došlo k mnoha kompromisům zejména v kvalitě provedení, původní záměr se povedlo udržet a s ústupky i zrealizovat.

Se symbolikou božího světla snášejícího se z nebe obdobně pracuje i intimní přisvětlení interiéru. Nepřímý zdroj světla vychází z reliéfu řeckých křížů. Všechny detaily kaple jsou přizpůsobeny kruhovému charakteru stavby. Vnitřní vybavení – jako ambon, lavice, zavěšené světlo, stojan s nádobou pro lilii – v kolektivní souhře symbolicky podtrhuje pravdivost a skromnost tohoto světce.