Lávka v Hlásné Třebani

Třebaň je prvně zmiňována v roce 1000, kdy byla věnována knížetem Boleslavem III. ostrovskému benediktinskému klášteru. V roce 1357 vykoupil ves Karel IV. a připojil ji k hradu Karlštejn. V 15. století je Přední Třebaň přejmenována na „Hlásnou“ podle robotní povinnosti mužů obce vykonávat strážní a hlásnou službu na věžích a hradbách Karlštejna.

Architektura mostu využívá minimalistického sochařského tvarosloví založeného na archaickém skládání jednotlivých částí. Navrhujeme konstrukci mostu tak, aby ji bylo možné ve chvíli nejisté budoucí potřeby, související se záměrem splavení řeky Berounky pro lodě, osadit na předepsanou výšku 214,05 m n. m, tedy o 1,7 m výše, zvednutím podélných nosníků a navýšením výšky pilířů. Krajní části lávky se jednoduše přizpůsobí jejich nakloněním při dodržení povoleného sklonu. Jedná se o symbolické použití motivu padacího mostu. Domníváme se, že jednoduché řešení bez zbytečně komplikovaného mimoúrovňového nástupu, je nutný předpoklad pro vytvoření nové příjemné spojnice obou břehů s nijak nerušeným výhledem na meandry řeky Berounky. Náš návrh dodržuje osazení spodní hrany lávky na úroveň Q100 včetně předepsaného odstupu.

Řešení vychází ze snahy o nalezení čisté elegantní formy při důrazu na ekonomicky hospodárné řešení využití menších rozponů. Architektura mostu využívá minimalistického tvarosloví. Výsledkem je abstraktní tvar, který odhaluje svou podstatu: Samostatně stojící objekt. Svébytná socha rozkročená v řece jen letmo se dotýkající břehů. Lávka jako „stůl“. Pro lávku je charakteristický princip kontrastu uzavřeného a transparentního, pevně stojícího v řece a plujícího v prostoru, plného a prázdného, patinovaného a ryzího.

Materiálové řešení je založeno na harmonickém kontrastu jednotlivých částí konstrukce. Všechny části konstrukce ponecháváme v esenciální barevnosti materiálů či prvků, kterými jsou tvořeny. Pilíře jsou navrženy jako betonové s otryskanou povrchovou úpravou. Tento povrch odkryje kamennou drť, zrna se dostatečně otlučou a ukáží jejích přírodní složku ve své kráse a brilanci. Betonu se tak dostane přirozeného ušlechtilého kamenného povrchu, který svojí estetikou bude navazovat na přírodní charakter říčního koryta. Střední část lávky je upravena metodou černění zinku. Výsledkem je ušlechtilý patinovaný povrch, jehož výhodou je, že je bezúdržbový. Navíc bude časem jeho výraz ještě zesilovat. Krajní lávky jsou žárově zinkované, aby bylo docíleno vysokého lesku a podpořila se tak jejich subtilita. Pochozí části, zbavené své nosné funkce v podélném směru, nabízí opticky zajímavý pohled na postupně se odkrývající jednotlivé částí mostu i průhledy směrem dolů na vodní hladinu. Osvětlení lávky pracuje s nepřímým nasvětlením nosných částí konsturkce.

projekt:	Lávka v Hlásné Třebani
autor:	Karel Filsak, Přemysl Jurák
fáze:	užší architektonicko-konstrukční soutěž
datum:	2018