Spolkový dům Velešín

Objekt svým řešením navazuje na charakter historické kompaktní zástavby venkovského sídla, které bylo tvořeno reprezentativním stavbou pro bydlení obráceným do veřejného prostoru a hospodářským dvorem ustoupeným směrem do pozemku.

Stavba je rozčleněna do dvou základních hmot. Přední část situovaná do náměstí J. V. Kamarýta je rozčleněna na dva trakty. Trakt obslužný, který je situován hlouběji do dispozice a trakt obsluhovaný bezprostředně navazující na náměstí v celé délce východní fasády. Posílení propojení restaurace a náměstí je klíčové, zejména zvážíme-li budoucí děje konané v restauraci a sále, a jejich význam pro společenský život města.

Druhá hmota je odsunuta do klidnější západní části pozemku za vstupní objekt a je tak odcloněna od komunikace. Opakuje tak polohu i hmotové řešení objektů v těsném sousedství, což je zejména patrné z pohledu zahrad. V této hmotě je situován společenský sál. Jeho proporce umožnila vzniknout venkovnímu prostoru dvora, do kterého může dění ze sálu přirozeně expandovat. Je tak plně využit potenciál místa pro společenský život města. Výhodou tohoto umístění je i odstínění sousedního objektu jatek a optické využití malebnějšího pohledu na sousední hospodářský dvůr při severní hranici pozemku.

Jako hmotovou inspiraci sálu volíme v okolí stojící selská hospodářská stavení, dlouhé stodoly, obyčejné domy. Tento přístup pokládáme v dané lokalitě za kontextuální a uměřený. Volíme příbuzné architektonické principy, abychom nekonkurovali stavbě radnice a bývalému kostelu sv. Filipa a Jakuba.

Inspirace se objevuje i v materialitě objektů. Na střeše je červená taška a na fasádách cihla. Tento materiál je základem staveb v okolí. Na fasádách cihlu neomítáme, ukazujeme jí v její přirozené a nestárnoucí kráse. Cihla se tak stává ozdobným prvkem na fasádě, který je možné považovat za ekvivalent původních zdobených fasád. Tímto přístupem zároveň posouváme objekt do lehce abstrahované polohy. Toto počínání je důležité z důvodu, že byla pro návrh objektu zvolena jednoduchá forma navazující ve velké míře na své okolí. Tato lehká zvláštnost je tedy odůvodněná významností objektu pro obec. Střecha se začíná vizuálně propojovat se zdmi a jsou tak lépe čitelné jednoduché čisté tvary návrhu a inspirace archetypem se stává naléhavou a nepopíratelnou. Cihlu používáme i v dlažbě venkovního dvora. Chápeme venkovní prostor jako prodloužení prostoru sálu, a proto nám přijde vhodné toto materiálové propojení. Cihlu jsme použili i na sousední obnažený štít v průchodu z náměstí. Vedle ochrany štítu před povětrností se jedná o výtvarný prvek, který zdůrazňuje průchod mezi domy.

Dispozice domu je navržena co nejúsporněji. Původní složité provozní schéma měníme ve snadno pochopitelné dispoziční schéma kříže. Hlavní vstup do objektu je z prostoru náměstí situován na osu východní fasády. Loubí vytváří krytý prostor pro venkovní sezení a zároveň dává najevo, že stavba je svojí funkcí ojedinělá a významná. Na hlavní vstup navazuje komunikační osa, na kterou se pojí všechny provozy. Ukončená je schodištěm, které je jako kompoziční akcent patrné již od vstupu. Za prostorem restaurace je situováno sociální zázemí se zázemím restaurace a příručním skladem. Boční vstup z prostoru dvora zajišťuje bezbariérový vstup do objektu a společenského sálu. Díky tomuto vstupu je možné umožnit oddělené fungování restaurace se sálem a dalšími prostory, a to i z hlediska provozní a časové flexibility.

Boční vstup a navazující prostor vytváří předsálí hlavního sálu. Je v něm počítáno se sekundárním barovým pultem využívaným při větších společenských akcích. Bar je umístěn tak, aby jej bylo možné obsluhovat přes zázemí restaurace.

Hlavní sál je přístupný na ose z čela objektu. Interiér sálu vychází z původních principů venkovských stodol, avšak s moderním architektonickým detailem. Jedná se dlouhý prostor otevřený do krovu s horním osvětlením přes podélný světlík a s trojicí pravidelně rozmístěných oken v severní fasádě pro přímé propojení sálu s exteriérem. Hlavní sál je možné rozdělit pomocí závěsů na tři menší prostory. Rytmus oken je zkopírován do protilehlé fasády systémem kapes tvořených zděnými pilíři, které vytváří příruční úložné prostory. Mobilní podium je umístěné v západním průčelí sálu. Z tohoto prostoru bude umožněno točitým schodištěm napojit šatny pro účinkující situované v suterénu.

Po schodišti do druhého patra jsou do náměstí orientovány multifunkční prostory kluboven. Prostory je možné oddělovat a zcelovat do jednoho sálu dle aktuální potřeby využití. V druhém patře je dále umístěna kancelář a denní místnost pro provozovatele spolkového domu. V suterénu jsou pak umístěny všechny ostatní pomocné a technické prostory dané stavebním programem. Jedná se především o skladové prostory zájmových skupin, skladové prostory a zázemí kuchyně, sklad nábytku, šatny pro návštěvníky a účinkující a technické zázemí.